Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bydlíme v lese

10. 7. 2009

Ani nevím, čím začít. Bydlíme v chatě u lesa, což je nejlepší bydlení na světě. 

Běháme si kde chceme a paní chovatelka (už vím, že se jí tak říká) vždycky radostně výská, když se vyčůráme nebo vykakáme venku. Je to legrační jí pozorovat, takže čůráme a kakáme venku skoro pořád.

Byli jsme taky u pana doktora. Musím si ještě rozmyslet, jestli se mi doktor líbí nebo ne. Ze začátku byl moc milý, ale pak nás štípal kleštičkama a nabarvil nám uši. S bráchou jsme přišli na to, že to je asi maskování, abychom byli v lese nenápadní, ale to nemusel ani dělat. Maskovat se totiž umíme sami. Pod kůlnou.  Divný jsou jenom ty čísla. Máme každý svoje, ale jenom na jednom uchu. Já mám 13559 a bráška 13560. Co to asi znamená? Budu si to muset někde přečíst.

Taky jsem zjistil, že když bydlíte v lese, pořád k vám jezdí návštěvy. I tady každý den někdo je. Teta, babička, prababička, strejda, páníčci a paničky. Byla tu i moje panička. Zatím se očucháváme, ale už jí poznám a voní hezky. Vyzvěděla spoustu věcí. Jaké granulky mám dostávat, jaké očkování potřebuji a bohužel jí také prozradili jak mě vychovávat.

Chtěl jsem jí ukázat jaký jsem hodný pejsek, ale brácha mi to pořád kazil. Je to s ním k nevydržení. Pořád mě kouše do ocásku a do uší, občas i do bříška. A to ho mají za miláčka. Pche, JÁ JSEM MILÁČEK! Ale to víte, on bude vždycky mámin mazlíček, protože je o půl kila lehčí...   Aaaronek... Vlastně Rony.

Příští týden se budeme stěhovat. Já do Jiren a bráška do Jižních čech. Zatím nevím co si o tom mám myslet. Těším se, ale taky mám strach. Jaké to tam bude a co bude s mámou? Nebude jí smutno? Panička říkala, že se budeme navštěvovat. Tak jí snad tolik smutno nebude. Bude moct zase lovit ty svoje zajíce a bažanty...

Já taky budu lovec. Ale musím ještě vyrůst. A taky budu výstavní pes. Prý k tomu mám předpoklady. 

Tak se mějte pěkně. Jdu trénovat postoj.  

 

Náhledy fotografií ze složky Druhý měsíc