Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jsem velký cestovatel

24. 8. 2009
Už jsem viděl Jižní Čechy, Lužické hory i Šumavu. Byl jsem na hradě a koupal se v řece i rybníce. Honil jsem kočky a pásl koníky.
Jsou prázdniny. Proto nemám čas na psaní. O prázdninách se totiž jezdí na výlety. Miluji výlety. Můj první velký výlet byl do Jižních Čech. Nejdřív se mi to moc nelíbilo. Panička mi slibovala koupání a místo toho mě vyklopila uprostřed Písku. Nevím, proč se to tak jmenuje, když jsme tam nenašli ani zrníčko? Ale vedro tam bylo jako na poušti. Sešli jsme se tam s babičkou a dědou. To jediné mi udělalo radost. Ale večer na mě čekalo překvapení. Koupal jsem se v divoké řece! 
Panička měla pořád strach, abych neuplaval. Pištěla a tahala mě z vody. Ale já nejsem žádný máslo! Schválně jsem jí uplavával a pak jsem jí taky pořádně pocákal. Byla to legrace.
Večer jsem si užíval toho, že jsme museli spát na jednom pokoji. Hurááá. Doma totiž musím spinkat sám a to mě vůbec nebaví. Bylo to príma. Nejlíp mi bylo v koupelně. Jenom mi nadávali, že ležím u záchodové mísy. Mně to tedy nevadilo a nechápu, proč kvůli tomu dělali takový humbuk? Prý něco nemohli... No nevím, mísa je fajn, pěkně chladí... Měli by si to taky zkusit.
Byli jsme taky na hradě Velhartice a na Švihově, pak v lese a taky jsme se koupali v rybníce. To se mi líbilo víc než řeka. Byla tam krásná písečná pláž a já se mohl jen tak šplouchat ve vodě.
V pátek jsme vyzvedli doma páníčka a jeli jsme zase na úplně druhou stranu, do Lužických hor. Bydleli jsme u strejdy malíře. Má velkou zahradu s potokem a taky má stodolu, ve které má velká plátna, miliony barev a ředidel a všemožných voňavých věcí. Škoda, že tu stodolu zavřeli. Chtěl jsem jim ukázat, že taky umím malovat. Ale odpustil jsem jim to. Vzali mě totiž na bezva výlet do lesa k rozhledně, a pak taky na hrad a taky k potoku.
Pár dní na to jsme s paničkou vyrazili do Pavliček. Zase jsme museli autem. Auto mám rád, ale zatím ještě nevidím ven z okýnka, takže se většinou dost nudím. Tentokrát bylo vzrůšo. Autíčko se hýbalo napravo a nalevo, ale mně se to vůbec nelíbilo. Tak jsem se paničce za trest v autě poblinkal. Těšil jsem se, jak bude vyvádět a ona místo toho vzala hadřík a kyblík a šla to bez řečí umýt. Vlastně mě ještě hladila a byla na mě hodná! Nechápu to. Tak to příště asi zkusím znova... 
V Pavličkách jsme bydleli na kopci u tety Soni, strejdy Romana a koníků. Jmenuje se to tam U kopyta. (Teta mi vysvětlovala, že „kopyto“ to není podle strejdy, ale podle koní. No, moc jí nevěřím, protože kdyby to bylo podle koníků, tak by to muselo být u kopýtek nebo kopyt. Koníci jich přece mají víc? Ale strejda je jenom jeden... Myslím, že mě trochu balamutila. Viď teto?)
Bylo to tam príma. Nejdřív jsem se trochu bál. Koníci jsou opravdu obr obr velcí, ale nakonec jsem je zkrotil. Ukázali mi, jak se žvýká seno a zvedá ocásek při kakání a já jim zase ukázal, jak se chroustají broučci a oblizují děti. Mám koníky rád. Těším se, až se tam zase někdy pojedeme podívat.
Přijela za námi i maminka. Ukázal jsem jí všechny kobylky i hříbátko, jak se koupu ve škopíku, jak si hraju s dětmi a jak moooooc jsem zase vyrostl. Mrzí mě, že tam s námi nemohl být Roníček. Určitě by se mu tam taky moc líbilo.
Škoda, že prázdniny končí. Panička bude muset asi zase do práce a já budu muset do školy. Prý máme nějakou príma školu v Jirnech. Tak jsem zvědavý. Budou tam další pejsci jako já a taky paní cvičitelka, která nás bude učit poslouchat. No jo, ale co se tam budu učit já? Já už všechno umím! 

Tak uvidíme. Třeba konečně zjistím, jak se loví ty kachny a zajícové... 

Fotky z cest

Fotky z Pavliček