Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jsem velký sportovec

2. 9. 2009

Mám za sebou svůj první desetiboj. Řeknu Vám, bylo to náročné. Hlavně na psychiku. Vůbec nechápu, jak to panička s páníčkem můžou zvládnout? Všechno připravit, všechno zařídit a pak ještě soutěžit? Jsou to blázni.

I já měl ale dost starostí. Poprvé v životě jsem si nesměl hrát s dětma.  Kamarádi je to peklo, když si nemůžete hrát. A já jsem chtěl, moc jsem chtěl. Bylo to smutné. Musel jsem být chvilku přivázaný na dlouhém vodítku, abych prý neobtěžoval. Ale copak je lízání ucha obtěžování?

Panička z toho byla taky smutná a tak mě raději vzala na dlouhou procházku mezi malé vánoční stromky. Ukazovala mi ty malé borovičky a smrčky a říkala něco o tom, že je tam pěstují na Vánoce. Nevím, co jsou Vánoce, ale už se na ně těším. Prý dostanu nějaký krásný dárek a spoustu dobrůtek. No jo, ale Vánoce jsou za dlooooouho a já se musel připravit na ten sportovní víkend! Tak jsem šel brzo spát. Spal jsem nahoře v pokoji dvě hodinky úplně sám a páníček z toho byl mimo. Myslel si, že budu zlobit, ale já byl tak znechucený z těch poprděných dětí, že jsem ani neměl náladu na nějaké zlobení.

V sobotu to vypuklo. Sportovní šílenství. Začalo se ping pongem, puzzlíkama a pokračovalo hodem na koš. Tedy spíš do koše. Zjistil jsem, že zatímco jsem spinkal, odehrály se dvě jiné disciplíny. Golfíček v kuchyni a šipky. No panička to zvládla i beze mě. Když jsem jí viděl hrát pinčes, myslel jsem, že se smíchy počůrám.  Vůbec jí to nejde a taky jsme to kvůli ní pěkně projeli, ale zachránila to v jiných disciplínách. Je dobrá v petangu, obstojně jí jdou kuličky a vím, že když chce, tak se jí daří i v odbíjené. Mistr je v kopání míče na bránu. Říkal jsem jí, že by mohla být fotbalistou, ale pak jsem uznal, že by to nešlo. Má moc rovný nohy a tenký. Fotbalisti mají nohy silný, jako já. A taky ty trenýrky by jí asi moc neslušely.
Nejdřív jsem myslel, že budu taky závodit, ale na hřiště přišli nějaký divný týpci, tak jsem raději hlídal. Bylo jich víc než nás a měli černý trika a takový tlustý klacky, se kterejma se mlátili. No viděli jste to někdy? Strejda mi vysvětloval, že to jsou bojovníci a dělají nějaký umění. Doteď jsem si myslel, že umění dělá jen strejda Jarda, co maluje obrazy? O umění, kdy se lidi mlátěj klackama, jsem slyšel poprvé. Tohle já nikdy dělat nebudu. Klacíky jsou přece na nošení v tlamě?

Tak jsem hlídal a fandil. Nakonec to bylo lepší než závodit. Sledoval jsem ten šrumec až jsem z toho usnul... Bylo to krásné odpoledne.

Večer však nastalo peklo. Grilovačka! Buřtíky, masíčko, okurky a chleba. A jáááá nedostal ani kousek!!! Hrůza!  Panička byla opravdu moc zlá. Ale já jí stejně přelstil. Teta měla boty s velkýma rýhama a věřte nebo ne, kousek toho vynikajícího buřtíku, který někomu upadl, jí zůstal v podrážce. Přišel jsem na to a nenápadně jsem se s tetou mazlil a při tom kousal ty výborný buřtíkový boty. Když na to přišli, už jsem byl pěkně napapanej. To jsem šikula co? Na MĚ si prostě nepřijdou.  Škoda, že mě panička nekrmí buřtíkama pořád. To je jiný maso než ty suchý granule.

Taky je škoda, že teď nějaký čas asi nikam nepojedeme. Mám rád výlety a cestování. Dokonce už ani neblinkám v autě. Je pravda, že panička mi před cestou vždycky dává kouzelný piškotek a podezřele pečlivě hlídá, zda jsem ho spapal úplně celý. To kouzlo však zabírá, tak ho vždycky spapám.
Budu si muset vymyslet nějakou zábavu. Prý ještě pojedeme do Mikulova a do Znojma, ale až tak za 14 dní. Do té doby se asi unudím k smrti... Vlastně ne! V pátek přijde pan obkladač obložit naší krásnou kuchyň.  Takže musím vymyslet, jak ho přivítám a taky musím nastudovat, jak se to dělá. Určitě bude potřebovat poradit nebo pomoct při řezání dlaždiček. Tak já jdu na to. Kam jen panička schovala tu chytrou knížku pro kutily.....?
 

Náhledy fotografií ze složky Desetiboj