Jdi na obsah Jdi na menu
 


Novinky

31. 7. 2009

Začnu tím, že se pochválím. Umím „sedni“, „lehni“, „místo“, „pac“, „jdeme“ a „zůstaň“. Taky už umím jezdit autem, hledat dobrůtky a kakat i čůrat mimo dům i zahradu. Jsem prostě geniální. 

Ještě se prý musím naučit trošku víc poslouchat. Občas trucuju no. Nerad si čistím ouška a taky lezu na sedačku, na kterou nesmím. (Lezu na ní, když se panička nedívá, ale ona mě vždycky načapá a to je pak mela.)

Taky prý kvůli mně předělali plot. Vysoký je dost, ale dole chybělo 15 centimetrů. Přišel jsem na to. Ale oni přišli na to, že jsem na to přišel a tu krásnou dírku mi zadělali.  Tak mám po ptákách. Na truc jsem paničce okousal jeden keřík. Těšil jsem se, jak bude pobíhat po zahradě a lamentovat, ale ona nic. Ostříhala ho a já mám nejen po ptákách, ale i po kousání. Ach jo. Není s ní žádná legrace. 

To s páníčkem je to jiné. Vždycky když přijde domů, tak se s ním honím po kuchyni a koušu ho do ponožek. Srandovně při tom kvičí a snaží se mě přeprat. Mám ho rád. Chodí se mnou na procházky do kukuřice a nekape mi do oušek ty ošklivý kapky jako panička.

Taky mám rád babičku a dědu od paničky. Babičku jsem už viděl jako malý mimino, ale dědu jsem poznal až teď. Je legrační. Má šedivý fousky a vypouklý bříško. Je celý já! Takže se hned pozná, že jsme jedna rodina. Akorát jsem se ho nezeptal, jestli má taky škytavku. Já jí mám často. Ale pan doktor paničce poradil, aby mi dávala do pitíčka jedlou sodu a to pomáhá. Pan doktor je príma. Nemá žádný vlasy a chodí v doktorskejch kalhotách. To se mi na něm líbí. Budu k němu chodit rád.
Jako do našeho lesa. Nevěřili byste, co všechno se tam děje! Za prvé, chodí sem spousta pejsků. To je príma, protože si konečně můžu trochu pokecat. (Chápete, že s paničkou si o tý nový kosti, co se nastěhovala na konec ulice, povídat nemůžu... )
Za druhé, běhají tu fotbalisti. Viděl jsem je na vlastní oči. Měli trenýrky a svalnatý nohy. Taky chci mít takový nohy, takže běhám po zahradě, co mi síly stačí. Bohužel to občas nestihnu zabrzdit a skončím ve křoví. Musím to trénovat. Fotbalisti to taky vždycky ubrzdí. Kloužou se po trávě. Já se taky kloužu. Když svítí sluníčko, tak jí panička polejvá vodou, aby mi to šlo líp. Jenom ten náš trávník pořád není jako ten fotbalový. Budu jí muset ukázat, jak se to dělá. Máme to samý drn a na tom se fakt trénovat nedá.

Taky jsem se dočetl v novinách, že fotbalisti hodně spinkaj. Tak já jdu taky spinkat. Mám už 11 kilo, ale musím ještě zesílit, protože příští týden jedu na výlet a taky přijede maminka! Už se na ni moc těším. Teď je u Roníčka. Závidím mu. Asi je jí nedočkáááááám...

PS: Roníčku, musím Ti napsat, že ten velký zlaťák co bydlí v naší ulici se jmenuje stejně jako Ty! To je dobrý viď?   Tak až někdy přijedeš na návštěvu, seznámím vás. Pa pa 

 

Náhledy fotografií ze složky Relaxuju