Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pomáhám jak můžu

24. 7. 2009
Nebudete tomu věřit, ale za týden jsem stihnul pohlídat dům, ugrilovat večeři, opravit střechu, uvítat návštěvu, ulovit brouka, umýt okna, narovnat nádobí do myčky, přesazoval jsem květiny, zarovnával živý plot, dal do kupy trávník, třikrát denně vyvedl paničku na procházku po okolí, seznámil se s Džíny a podařilo se mi naučit páníčky uklízet si bačkorky a botky. Kromě toho všeho každý den trénuju „lehni“ a „jdeme“.
Asi se divíte, jak jsem všechno stihnul, ale je to jednoduché. Chce to jen dobrý time management.
Dům jsem hlídal ve středu. Panička musela na obecní úřad. Byl to těžký úkol, ale zvládl jsem to. Za odměnu jsem dostal krásnou psí známku.
Ve středu k nám taky dorazila návštěva. Byla to mela. S paničkou jsme museli připravit večeři. Ona krájela zeleninu, sýry a klobásky a já měl za úkol postarat se o gril. Donesl jsem grilovací tácky a hlídal, zda se to maso nepálí. Zvládli jsme to na jedničku. Po véče jsem návštěvě ukázal všechny svoje hračky a se strejdou jsme hledali na zahradě myšky. Zůžo. Panička nadávala, že teď sekačkou ten trávník kvůli těm drnům už vůbec neposeká, ale mně se to moc líbilo. (Pak se ve mně ale hnulo svědomí. Nechtěl jsem, aby panička byla kvůli trávníku smutná, tak jsem ho ve čtvrtek začal sekat sám. Šlo to pomalu, mám ještě malou tlamičku, ale kousek jsem dal do kupy. Taky jsem se pustil do toho živého plotu. Panička si to nechávala na srpen, ale týden sem nebo tam. Alespoň už je to hotové a ona na mě bude mít teď víc času.)
Ve čtvrtek ráno k nám přišli dva pánové, přinesli si lešení a takovou velkou věc, která dělala strašný rámus a foukala vzduch. Kompresor se to prý jmenuje. Spravovali nám podbití na střeše. Koukal jsem, jak to dělají a občas jim poradil co a jak. Byli hrozně pomalí. Chtěl jsem si hrát a oni furt zdržovali. (Jestli jsou takoví všichni chlapi při práci, tak to teda potěš.)
Už mě nebavilo se na to dívat, tak jsem vzal paničku na procházku. Stavili jsme se na konci ulice u kamarádky Džíny. Nechápu, jak někdo může pojmenovat pejska jako kalhoty? Ale jí to prý nevadí. Koukáme na sebe přes dva ploty a večer si povídáme, co jsme dělali přes den. (Je to kus Ronínku! Taky by se Ti líbila.) Jen je zatím o hodně větší než já. A to je, pánové, k nesnesení. Chcete očuchat holku a nedosáhnete. Frustrující! Takže jím, co mi síly stačí, abych byl velký pes a mohl s ní chodit na procházky. (Ale už nehltám! Včera jsem dostal velkou pochvalu.)
Včera v podvečer tu byla velká bouřka. Sousedovi to odneslo dřevěný plůtek a několik květináčů s kytkami. I naše květinky dostaly zabrat, tak jsem je musel do těch květináčů zase narovnat zpátky. Při tom přesazování jsem se zase trochu zmazal, tak mi panička přinesla na zahradu škopík, abych se umyl. Mytí ve škopíku je úžasná zábava. Chtěl bych to dělat každý den, ale prý to jde jenom, když je venku teplo. A včera bylo pořádný vedro! Naštěstí máme chládek v koupelně. Včera jsem tam spinkal skoro celý den.
Páááni, když to čtu tak vidím, jaký jsem velký a šikovný pomocník. Možná právě kvůli tomu na mě moje panička už konečně volá Abare. (Abínku mi říká jen doma, když se mazlíme.) No jsem rád hlavně proto, že jdeme v pondělí k panu doktorovi a kdyby mi tam říkala Abínku, tak bych to asi nepřežil... 
Dnes budeme zkoušet ten šoférovský pás. Panička prý pojede vzadu se mnou. Ale v pondělí k panu doktorovi už pojedu vzadu sám. Tak mi držte palce. Dám vědět, jak to dopadlo.
 

Náhledy fotografií ze složky Domácí práce