Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vzrušivý týden (nebo vzrušující?)

2. 11. 2009
Tak tenhle týden jsem opravdu nestíhal...
Pondělí:
V pondělí ráno jsem hlídal baráček. Hlídám rád. Můžu totiž dělat, že jsem jako smutný pejsek a panička mi vždycky dá nějakou dobrůtku. V pondělí dokonce dovezla plný pytel psích dobrůtek!  Odpolčo k nám přišla teta Romana s malým Kryštůfkem (Robinem :-)). Trošku jsme paničce pocupovali dečky na sedačce, ale ani moc nekřičela. Asi jí to bylo hloupé, když tam byla návštěva. Škoda. Těšil jsem se.
Úterý:
Ráno jsem se vzbudil a bolelo mě očičko. Když mě uviděla panička, tak byla úplně bledá. Tekl mi z něj hnis a měl jsem ho celé červené a opuchlé. Zrušila kvůli mně všechny schůzky a jeli jsme k panu doktorovi. Ale doktor tam nebyl. Byla tam jen paní doktorka a ta mi dala kapičky a mastičku a řekla nám, že to možná bude na operaci. No řeknu vám, nebylo mi z toho veselo. Panička byla celá vyklepaná. Ale už je to fajn. Jen to kapání nemám rád. Ze začátku jsem se paničce schovával pod stůl, aby mě nenašla, ale ona mě vždycky našla a vytáhla ven. Nakonec jsem zjistil, že za každé kapání a mazání dostanu sýr nebo páreček, takže už se neschovávám. To bych byl blázen, no ne? Navíc, očičko už mě nebolí, takže to kapání a mazání je vlastně fajn. 
Středa:
Přijel Roníček. Panička mi schválně nic neřekla. Je fakt hrozná! Bylo to překvapení. Opět jsme si poměřovali tlapičky i tlamičky a stále jsem o trošku větší. Zoubky už máme oba nastejno. Dohnal jsem ho. Přijel s celou rodinkou. Ale byl tu chvilku. Stihli jsme jen jednu procházku. Tak to snad vyjde příště na dýl.
Čtvrtek:
Ve čtvrtek u nás bylo veselo. Přes den se nic moc nedělo, ale večer to vypuklo. Přijeli páníčkovi kamarádi.  Panička připravila salámky a sýry a taky vynikající chlebík a kyselý okurky. Já dostal dvě obrovský kosti a pili jsme a jedli až do rána. Teda myslím, že až do rána. Já jsem trošku usnul, a když jsem se vzbudil, tak už se nepilo. Takže muselo být ráno. Byl jsem z toho mejdanu pěkně unavený, takže jsem je všechny vyprovodil a šel jsem ještě spinkat.
Pátek:
Od pátku mám nového kamaráda. Panička ho přede mnou chtěla schovat, ale já jsem si ho našel! Našel jsem ho v tašce a hned jsme se začali kamarádit. Je celý bílý jako já a taky chundelatý jako já. Má pěkně dlouhý čumáček, do kterého ho koušu a taky má pěkné ťapinky. Možná by to mohl být můj další bráška a vůbec nevadí, že je to lední medvěd. No řekněte? 

Obrazek 

Sobota:
V sobotu jsme odpočívali. Připravovali jsme se na výlet za maminkou. Nemohl jsem ani dospat, jak moc jsem se těšil.
Neděle:
Hurááá! Jeli jsme za maminkou! Cestu jsem zvládl na jedničku. Jen na poslední křižovatce se mi zase udělalo špatně a než jsme zastavili, tak jsem se poblinkal. Fuj.  Ale hned jsem na to zapomněl, protože přišla mamka s paní chovatelkou. Nemohl jsem jí poznat. Byla celá chlupatá a taky nějak ztloustla (mamka samozřejmě  ). Holt jí to bez nás svědčí. Chtěly, abych jel s ní vzadu v kufru, ale copak šoféři jezdí v kufru? Vybojoval jsem si sezení s kšírkama vzadu v autě a dirigoval tu dámskou posádku. Řeknu vám, mít na krku tři ženský, to je moc i na velkýho psa...
Ale to jsem netušil, že ženských bude nakonec pět!  Moje panička, paní chovatelka s maminkou a ještě se k nám přidala teta Lada s Jennynkou. Naštěstí mi na pomoc přišli kámoši Martin a Beník. Takže jsme to stádo bláznivých holek nakonec uhlídali. Uf. Byl to náročný den. Běhali jsme ani nevím jak dlouho. Ale když jsme přijeli s paničkou domů, už jsem ani nemohl chodit. Jenom jsem se stihnul svalit do pelíšku a spinkal jsem až do rána.
 
Doufám, že takhle vzrušující týden nebude pořád. To bych asi opravdu nezvládnul. 
 
 

Náhledy fotografií ze složky Vzrušující týden