Jdi na obsah Jdi na menu
 


Budějky a kámoška na zabití

15. 5. 2010
Minulý týden jsme byli na výstavě v Českých Budějovicích. Řeknu Vám, že tolik psů jsem zatím pohromadě nikdy neviděl. Vůbec jsem se nestíhal očuchávat.
 
Ale popořádku. V pátek jsme bydleli u Roníčka. Je to od něj do Budějek blíž. Bylo to super. Na zahradě mají potok, obrovskou hromadu velikánských klacků a taky terasu, pod kterou je vynikající schovka.
Jelikož jsme šli druhý den na výstavu, bylo třeba se na ní řádně připravit. Já jsem již zkušený, tak jsem Roníčkovi říkal, co je třeba udělat. Vzali jsme to zodpovědně. Začali jsme bahenní lázní v potoce. No, tenhle kousek se mojí paničce nějak nezamlouval, tak se, k naší spokojenosti, pokračovalo očistnou koupelí v nedalekém rybníce. Žúžo.
Řešili jsme, jak obstát v těžké konkurenci 13 psů. Vzpomněl jsem si na jednoho pudla, co byl na minulé výstavě a řekl jsem Roníčkovi, že je třeba mít nějakou zajímavou frizúru. Přišel jsem na to. Pod terasou byla pěkná růžová barva. Udělal jsem si tedy na zádech krásný růžový pruh. Vrcholný a nejlepší byl nápad s kousnutím.  Konkurence se čekala veliká, tak nás napadlo, že vzbudit soucit by nemusela být špatná taktika. Tak jsem se nechal od Roníčka kousnout. Bolelo to jako čert, ale doufal jsem, že to zabere...
 
Nevím, jestli bych tu kapitolku, když na to všechno přišli naši páníčci, neměl přeskočit... 
Opět nepochopili naše dobré úmysly a všechno úplně zkazili.  Oba jsme šli do sprchy a Roníček si se mnou už nesměl hrát. Já přišel o svůj krásný růžový pruh, kousanec mi stříkali neustále nějakým pálivým sprejem a chudáka Ronyho drbali kartáčem skoro až do rána. Prý, aby se mu narovnaly chlupy, ale já vím, že to bylo za trest...
 
Druhý den bylo všechno jinak. Panička nade mnou po hodině zápasení na vodítku zlomila hůl (naštěstí ne o mně) a vrazila mě Zdendovi (páníček Ronyho). Že už na mě nemá nervy a sílu. To bylo príma. Zdenda se mi moc líbí. Je to fajn týpek a taky dělá pěkné fotky. A to já oceňuji. Fotím se moc rád. 

Tak jsme se Zdendou absolvovali předváděčku v kruhu. Snažili jsme se oba, co to šlo, ale paní rozhodčí byla tuhá. Hlavně to nebyla ta naše Irka, ale byla to nějaká cizí Finka. Naši paní rozhodčí ráno odvezli do nemocnice a zbyla na nás tahle. No a jak je známo, Finky jsou z té zimy takové studené a tahle byla taky. Vůbec jí nezajímalo, že mám kousanec a dala mi VDčko. Ale s posudkem jsem spokojený (i když nevím, co má s tím mým zadkem?): vyvážený, dobrého růstu, vynikající hřbetní linie a krk, pěkné úhlení, potřebuje posílit žebra, trochu kroutí zadkem, dobrá povaha.

Roníček dostal Včko, což je super! Měl také moc hezký posudek. Jsem na něj pyšný. Bylo tam celkem 13 psů a jen 6 jich mělo V a nakonec 4 z nich dostali ještě známku. Ale to byli samí šampioni. My s Roníčkem možná nikdy šampioni nebudeme, protože nemáme čas lítat pořád někde po výstavách, ale jsem rád za pěkné hodnocení.

Škoda, že to neviděla mamka. Nemohla přijet. Zato se na nás přijel podívat taťka. Byl zrovna nějaký nemocný, tak nemohl soutěžit, ale bylo príma se s ním zase vidět. Přijel ještě se dvěma kamarády. Paráda. Byli jsme pěkná smečka. Škoda, že takovou smečku nemáme doma. Zkusím to paničce navrhnout. A já budu kápo! 

 

Zatím jsem zkusil přivést domů jenom jedno malé zvířátko. Myšku. Takovou malou nenápadnou a roztomilou myšku. Dohodli jsme se, že se schová do komory a já jí tam budu chodit navštěvovat. Jenže panička nám na to přišla a nastala mela. Začala pobíhat po baráku a hledat myší hovínka. Nechápu, že se ta bláznivá myš nemůže vyvenčit na poli stejně jako já? Doma se přece nebobkuje? To jí prozradilo. Panička je našla v komoře, v chodbě i v obýváku.
Jako by toho nebylo málo, okousala nám dvě brambory, roztrhla pytlík s čočkou a vytáhla i dva piškoty, které pak nechala ležet na komodě. Včera už její drzost dosáhla vrcholu, když při sledování mého oblíbeného Krause vyskočila za televizí a začala tam panáčkovat! No, v tu chvíli jsem se k ní vůbec nehlásil, to asi chápete. Zato dneska ráno jsem jí pěkně vynadal a řekl jsem jí, že jestli neodejde, tak riskuje život.  A víte co? Je jí to úplně jedno! 
Zklamal jsem se. Myslel jsem, že budu mít doma príma kámošku, ale místo toho máme všude myší bobky a ohryzané dobroty. Kdybych jí tak dostal do zubů, to by viděla. Ale prý se nemám strachovat. Panička na ní políčí dnes večer past a bude mít po legraci, myš jedna drzá. Jen nevím, jestli do ní vleze? Snad jo. 
Trochu mě mrzí, že je panička tak outlocitná a koupila pastičku, která necvaká, ale jen se zavírá. Takže ta myš jedna nadutá nezhyne bídnou smrtí, ale bude žít. No, nevadí. Já už se postarám, aby se u našich dveří už nikdy neobjevila... 

 

No jo, ale co budu dělat s tou smečkou? Musím na tom pracovat. Co kdybych zkusil přivést domů zajíce? To by možná šlo. Ale nééé, zajíc bude taky bobkovat. Bažanta. Bažanta přivedu. Chodí tu za plotem jeden, má dlouhý barevný pérka. To je skvělý nápad!  Jdu na zahradu. Třeba ho přemluvím. Tak se mějte. Dám vědět, jak to dopadlo...

 
 

Náhledy fotografií ze složky Budějovice