Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jsem také retrívr. Panička už mě nemůže vrátit :-)

21. 6. 2010

Byli tam Alinka, Oskárek, Riki, Dusty, Viky, Sheldík, Engie, Lea, Flip, Anička, Sorbon a spousta dalších kámošů. Celkem nás bylo 15. Patnáct príma psů. Ubytovali jsme se v jedné dřevěné chatce (jen já, mamka, panička a paní chovatelka samozřejmě) a vyrazili do lesa.

V lese jsme byli pořád. Od rána do večera. Taky jsme pořád trénovali na zkoušky OVVR (ověření vlohových vlastností retrieverů). Panička mi říkala, že teď se konečně ukáže, zda jsem retrívr nebo lední medvěd. Asi se snažila být vtipná, ale mě to moc vtipné nepřišlo.

Místo hraní a dovádění s kámošema jsem musel běhat v lese do kopce co nejdál od paničky a čekat, až Viktor (náš cvičitel a kápo) bouchne tou malou pistolkou. 
Pak jsem musel hledat a nosit dost smradlavou jelení nohu, chodit způsobně paničce u nohy, aportovat ty nechutný oslintaný dumíky a vrcholem vší buzerace bylo plavání v rybníce na povel.  

Nic z toho mě nebavilo. Nechápal jsem, proč si nemůžeme prostě jen hrát? Tak jsem zlobil. Řekl jsem si, že jim ukážu. Budu hrát divadlo, že jsem lední medvěd...

Lítání po lese bylo ještě ok a chůzi u nohy jsem taky přežil, ale aportování jsem bojkotoval. To medvědi nedělají, tak jsem se jim na to vyblajznul. 

Nejdřív jsem se taky zdaleka vyhýbal té smradlavé jelení noze. Když už to nešlo obejít, tak jsem si jen jako čuchnul a pak jsem běžel k paničce. Ona sice chtěla, abych jí tu nohu i donesl, ale z představy, že jí vezmu do tlamy, se mi dělalo šoufl. 
Taky jsem jako neuměl nosit aporty. Byla to legranda. Panička chodila se mnou až k aportku a vysvětlovala mi, jak ho mám nosit. Nechybělo moc a sama si ho strčila do tlamy. Škoda, že to nevyšlo. Asi je jí taky ekloval. 

Do třetice jsem zlobil u vody. Medvědi sice do vody lezou, ale jen když je pěkně ledová, no ne? Tahle byla teplá jako kafe a plavaly v ní řasy, klacky a asi i ryby. Bylo to velký pokušení, vodu mám moc rád, ale zařekl jsem se, že to vydržím a do té vody nevlezu. Měli jste vidět tu melu. Retrívr, co nechce do vody?! Nešlo jim to do hlavy.
Aby byla ještě větší legrace, přidali se ke mně moji dva nejlepší kámoši, Oskar a Riki. Takže jsme byli 3 neplavci. No přál bych vám vidět ty výrazy. Došlo to tak daleko, že kvůli nám vlezl Viktor do vody a kluky dokonce odnesl do půlky rybníka, aby viděl, že umí plavat. Na mě panička práskla, že plavat umím, a já musel nakonec po svých...

Byla to ale fakt velká psina. Tohle Viktor ještě nezažil. 

Bylo mi ho trochu líto, ale vycukali jsme ho pěkně. Taky paničku jsem trošku stresnul. Nevěděla vůbec, jestli má být hodná nebo zlá. Nakonec mě ale převezla. Ostatně jako vždy.

Ve středu, den před zkouškou, byla úplně v klidu a nic neřešila. To mě naprosto vyvedlo z míry. Řekla mi, že když to neudělám, bude to moje ostuda, ne její, takže je jí to úplně jedno a ať si dělám, co chci. No, myslel jsem, že jí zakousnu. Bylo po legraci. 

Je jasný, že ostudu bych si udělat nemoh, takže jsem se nakonec snažil. Byl jsem trochu nervózní, ale věděl jsem, že všechno zvládnu. A zvládnul!
 
Vše začalo prohlídkou paní veterinářkou. Byla moc pěkná a voněla jako můj pan doktor. To byla formalita.
Další bylo seznámení s paní rozhodčí, Lucií Šerákovou. Na první pohled drsňačka, ale jinak moc fajn pani.
První disciplínou byla zkouška z chování. Museli jsme jít způsobně u nohy a nečuchat k ostatním. To byla hračka.
Další disciplínou bylo chování po výstřelu. To bylo také jednoduché, za 4 body. 
Pak ale přišla ta smradlavá noha. No, našel jsem jí hned, ale do tlamy jsem jí vzal s velkým zapřením, a pak donesl paničce. Dostali jsme 4 body za nos a 3 za aport. 
Chůze u nohy byla opět hračka. Na vodítku za 4 a bez vodítka taky za 4. 
Pak přišla voda. Už nebyl čas na legrácky. Skočil jsem tam, i když se mi moc nechtělo. Asi to bylo vidět, protože za ochotu k práci ve vodě mám 3 body. No a aport mi nakonec zkazila panička, která chytila aportek na poslední chvíli. Takže taky za 3. 
Co nám vyšlo, byl kontakt s vůdcem za 4 a vrozená chuť k práci, také za 4. 
Panička byla moc šťastná. Nakonec jsem rád, že jsem jí nezklamal.

Jen mám obavy, že už na mě šije nějakou další boudu. Objednala u Bracca nějaké nové aportky, takže to vypadá, že z aportování se jen tak neuleju.  

Neměl jsem já trubka nakonec raději zůstat tím ledním medvědem... ?

  

FOTA NOVÁ LOUKA

INFO O AKCÍCH A DALŠÍ FOTA NA RETRIEVER REAL