Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jsem chovný pes

8. 7. 2011

Je to logický. Kdybych měl čekat na nějakou velkou lásku, tak se nedočkám?!
Má velká láska mi zlomila srdce a jiná už taková nebude. Panička mi tvrdí, že by nám to s Jenny stejně nevyšlo (genově nebo co), ale já jí nevěřím. Měli bysme krásný chlupatý miminka. A že by byli retardovaný? Tomu taky nevěřim.

Ale to už je pasé. Takže teď se musím soustředit na to, jak a kde sehnat nějaký pěkně rostlý feny. Roník měl kliku. Jedna pěkná a volná byla v jejich klubu nebo co. Prej to bylo dobrý, ale nakonec z toho štěnda nebudou. No, jak znám Roňase, tak na to šel asi s tím svým flegmatickým klidem, a to pak nemůže vyjít! Na tyhle věci se musí jít kurážně a rázně.

Uff, co teď budu dělat? Papír mám. A získat ho nebylo jednoduchý. Tolik výstav, zkoušky, rentgeny... 
Ale co teď s tím? Asi si dám inzerát. Mohl by znít takhle:

"Dvouletý, dobře rostlý, vysoce inteligentní, z výborného chovu, žijící trvale na čerstvém vzduchu ve vlastním domě se zahradou (který se nachází v blízkosti rybníka a je obklopen mnoha hektary polí, luk a lesů plných divé zvěře), ovšem s kladným vztahem k městskému životu, by se rád seznámil s povahově i exteriérově perfektní fenou rasy zlatý retrívr. Heslo: Vše dovoleno miláčku."

Jdu to podat hned. Než to zmerčí panička!

 

Náhledy fotografií ze složky výstavy