Jdi na obsah Jdi na menu
 


Roník je canisterapeut a já jsem dobrý surfař

8. 7. 2011

Bylo tam nádherně! Kde? No přece v Herolticích!

Vyrazili jsme s Oskárkem a paničkama v půlce května na výcvikový tábor od Školy pracovní a zábavné kynologie. Byl jsem rád, protože Oskýna jsem už dlouho neviděl. A stálo to za to. Naučili jsme se spoustu nových věcí, blbli jsme od rána do večera a taky našli spoustu nových kámošů. Nejlepší je Artík od Jeseníku. To byl náš parťák česapík.

Nejdřív jsem byl fakt zděšenej, protože přijíždělo stále víc a víc aut, páníčků a psů. Ale pak se to zastavilo a my mohli začít fungovat v té velké, řekl bych, že dost nesourodé, smečce...

Den první: boj o místo

Bylo nás tam tolik, že jsem to nestíhal vůbec počítat. Tak jsme všichni běhali kolem sebe a postupně zjišťovali, s kým už se známe a s kým ještě ne. Seznamovačka probíhala v pohodě, ale pak se na place objevil ON. Nedokážu to vůbec popsat, ale když se objevila ta obrovská černá obluda, tak jsme všichni ztuhli. Bylo to příšerný! Kam se hrabe Hitschcock!
Vydal se směrem k nám. Většina srábků okamžitě stáhla ocas a šla mu z cesty. Ale ve mě se něco hnulo a řekl jsem si, že mu to svoje místo jen tak nenechám. Byla řežba. Měli jsme na tlamě ty nechutný košíky, takže krev netekla, ale i tak jsem měl před očima do večera rudo.  Nebo spíš černo? Už ani nevím. Každopádně bylo jasno. ON byl kápo. Bohužel. Ale bojujte se šedesátikilovym teletem???

Den druhý: výcvik asistenčních psů

Další den byl plný sportování. Ráno jsme si dali opáčko z OVVR. Byla to hračka. Aporty, voda. Paráda!
Ale to hlavní přišlo po obědě. Výcvik asistenčních psů.  Jako první jsme absolvovali chození na vodíku (což byla fakt ukrutná nuda) a kruh, kde kolem nás jezdili na kole a troubili trumpetkou. No nevím, zíval jsem nudou.
Pak to začalo být zajímavější, přijel "autobus". Nebyl to opravdický autobus. Dělali ho lidi. Byli namačkaní u sebe a přesouvali se po place a my museli projít uvnitř té změti těl tam a zpátky. Byla to legrace. Jestli si ale mysleli, že mě tím rozhodí, tak se krutě mýlili.
Ovšem další disciplína byla fakt absurdní. Měl jsem se nechat vozit na dvoukoláku. Chápete to? Pes se veze a páníček kluše vedle. Nejdřív jsem vůbec nevěděl, co po mě chtějí, a proč bych to měl proboha dělat? Pak jsem si řekl, že když jim to udělá radost, tak ať mě teda svezou. Zvykl bych si rychle.  
Další disciplína byla ze všech nejlepší. Hledali jsme ve staré budově drogy. A já je našel! Byly schovaný pod takovou starou pikslou a našel jsem je prý nejrychleji ze všech. Akorát mě zaráží, že chutnaly jako páreček?
No, nebyl čas to řešit. Šli jsme si hrát na vodicího psa. Panička měla zavázané oči a já jí vedl mezi překážkami. Bylo to docela težký. Hlavně proto, že panička šla hrozně pomalu a mě se tak vzdaloval ten voňavej páreček, kterým na mě mávala paní cvičitelka...
Poslední disciplína mě pak už moc nebrala. Co je na tom svlíkat lidi? Měl jsem svlíknout nějakej smradlavej svetr s činčilou na rukávu. A co? Prý to dělají asistenční psi. No, nebudu asistenční pes. Tohle by mě fakt nebavilo. To raděj budu hledač drog! Nebo pokladů. Za ty může něco kápnout.

Den třetí: pitominky, triky, surfování a balónkové krabice

Ráno začalo dobře. Učili jsme se trochu poslušnost, ale hlavně triky, kterými ohromíme návštěvy. Začali jsme couváním, přes plazení a kotrmelce, až po sezení jako lidi. Byla to príma zábava. To hlavní však přišlo odpoledne. Kromě standardních věcí, který se učíme na agility (jako lavice, kruh, tunel apod.) jsme absolvovali také surfování (a to mi fakt šlo), chození po řebříku a v krabicích s balonkama. To bylo nejtežší. Balonky mám rád, ale tyhle byly jako živý. Večer jsme byli úplně mrtví. Nechápu jak to panička všechno zvládala? Šla ještě na přednášku o pozitivní motivaci a o manipulaci. Ani nevím, kdy přišla. Spal jsem jako mimino.

Den čtvrtý: mašličky

V neděli dopoledne pršelo, takže se program musel přesunout do jídelny. Bylo by to fajn, kdyby tam nebyla zase ta obrosvká obluda. Šel mi na nervy. Chtěl jsem vyhrát, ale on mě hrozně znervozňoval. Ale nakonec se zadařilo. Skončili jsme 3. v manipulaci s pejskem beze slov jen pomocí palmsků a navádění rukou a byli jsme 1. v mašličkování. Panička na mě musela za minutu uvázat co nejvíc mašliček. Byli jsme fakt dobrý. Ani jsem se nehnul a měl jsem jich na sobě 15! 

Škoda, že to bylo tak krátký. Ale panička slíbila, že tam zase někdy pojedeme. Prý to bylo moc užitečný i pro ní. Zatímco my jsme odpočívali, páníčci měli zajímavé přednášky. Jediné, co si vyčítám je, že jsem jí dovolil tu přednášku o manipulaci. To byla chyba. Drží se těch rad jako klíště a já musím poslouchat...