Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jsem učitelem

24. 3. 2012

Mojí kamarádce Jessince je půl roku. Umí už čůrat mimo baráček, sedni i pac. Ale jinak je to strašný trdlo. Přijela k nám na návštěvu s celou svojí rodinkou. Měl jsem ohromnou radost, protože jsem jí mohl ukázat, kam chodíme na procházky a naučit jí pár životně důležitých věcí.

Seznámil jsem jí s Ginou. Bylo to trochu divoký, protože Gina běhala tradičně jak blázen (s tím svým dlouhým jazykem tak taky vypadala  )  a Jesska se jí bála, ale po chvíli to bylo ok.

Vyrazili jsme přes pole k pomníčku. Mým prvním cílem bylo ukázat jí, jak se loví myšky. Chápete, že to vůbec nikdy nedělala? Jak bez toho mohla žít? Byla moc šikovná, druhou díru už udělala sama.  Teď jsem si vzpomněl, že jsem jí zapomněl říct, že myšky se chytají jen na poli a ne doma na zahradě.

Pak jsme došli k pomníčku. To byl kulturní zážitek. Musel jsem jí vysvětlit, co je pomníček, pro koho je, a proč tam jsou ty kytky, na který se nesmí v žádným případě čůrat!

Pokračovali jsme ke koníkům. U nás máme totiž stáje, kde mají krásný koně, a taky poníky. Koukala na ty potvory dost nedůvěřivě. Vysvětlil jsem jí, že já jsem starý zkušený koňák. Od malička to s koňma umím, proto se se mnou nemusí bát. Už jako půlročák jsem u tety Soni proháněl velké klisny po louce. (pozn. paničky: A měl jsi štěstí, žes to přežil.)

Následovala cesta lesíkem, kde jsem jí učil dalším životně důležitým kouskům. Jak správně okousat kůru z klacku, jak probíhat křovím a nakonec přišel vrchol dne: honba zajíce!

Byla to nádhera! Běžel jsem naprosto ukázkově. Rychle, hbitě, asi kilometr. (Pak mi nějak došly síly i zajíci). Bohužel Jesska skončila po 200 metrech uprostřed velké oranice v poli. Moje panička pro ní musela dojít. Byla úplně odvařená. Ale kdo to mohl vědět, že nic nevydrží?

Cesta domů pak probíhala poněkud potupně. Byl jsem upoután na stopovačku, aby mě nenapadlo zase někam běhat (a Jessku za mnou) a poslušně jsem musel cupitat "nach house". Jessinku museli totiž málem poponášet, aby se vůbec dostala k  nám domů. No, prostě je to ještě malý pívo.

Zato doma byla tak drzá, že si zabrala mojí misku s vodou a nechtěla mi ani dát napít! Čmuchám, že z ní vyroste pěkná potvora a vůbec nezávidim tomu, kdo si s ní něco začne. 

Ale byl to krásný výlet. Příště jí naučím plavat v rybníce a taky aportovat dumíčka.   Přece je to retrívřice, takže nemůže růst jako dříví v lese a dělat ostudu našemu plemeni!

 

Náhledy fotografií ze složky Nová kámoška